pátek 10. prosince 2021

 Procházka "s knihovnicí na čerstvém vzduchu" - pohádková

Rosické čertoviny


(fotogalerie s texty zde. https://knihovnarosice.rajce.idnes.cz/Rosicke_certoviny/)


Chodba s pokladem


Kousek od zámku bydlel pekařský učeň František. Tomu se v učení velice špatně vedlo. Na co sáhl, to se pokazilo. Rohlíky měly špidlaté rožky, chleba černou kůrku, vdolečky malou dírku a z koblížků tekla marmeláda. Fanda si moc přál, aby uměl péct. A jak tak seděl u pece, řekl „čert aby to spral“. Z pece vyletěl čert černý jak noc, zubatý jak pila a chlupatý jak bobr od Bobravy. Čert Františkovi slíbil, že když pekaři ukradne jeho nejoblíbenější měchačku, že mu za to řekne, kde je schovaný poklad a že když nic Fanda neumí, že bude aspoň bohatý. Fanda si vzpomněl na všechny ty rohlíky, chleby, vdolečky a koblížky, co pokazil a v noci, když pekař tvrdě spal, měchačku pekaři vzal. Pekař bez měchačky je jak pec bez komína. Čertisko dovedlo natěšeného Fandu ke kostelu, tam, co končí kamenná zeď. A tam v té zdi je štola. Podzemní chodba na jejímž konci je uložený poklad. Na jaře, když je sluníčko ještě nízko, paprsky dosvítí až na konec a kdo se pořádně podívá, uvidí veliký krajáč plný penízků. A Fanda? Toho vzal čert s sebou. Za to, že se neučil a kradl. Ba, ba, tak je peklo spravedlivé.


Hejkalí hlava


Kdysi dávno, kdy stával v Rosicích hrad, byl na místě, kde je park, listnatý les. Dodnes tu stojí obrovský strom, největší ze všech a v jeho koruně, úplně na nejvyšší větvi, měl pelech hejkal. Strašil po nocích. Slídil po lese. Za větru kvílel a řval tak, že se každý do lesa bál jen nohou vkročit. Lidem skákal na záda a řval svoje hej, hej, tak mocným hlasem, že z toho člověk měl smrt. Na hradě bydlel chasník, Jura se jmenoval a ten ukoval železnou past. Past položil ke stromu a aby hejkala nalákal, dal na ni všechno, co měl hejkal rád. V noci, kdy vítr fučel, donesla se vůně jitrnic a jelit až do koruny stromu. Past sklapla. Hejkal kvílel, skučel a hlomozil, ale ze želez se nedostal. Zmizel jako lesní duch, ale na místě, kde byla nalíčená past, vyrostl strom a na něm je hejkalí hlava. Kdo se nebojí a chce se na hlavu podívat, musí ji hledat u kamenné zídky, kde dříve bývalo pódium.


Živěna z rosické kašny


Socha slovanské bohyně Živěny dřív stávala v Brně na Lidické ulici. V roce 1868 ji zakoupili rosičtí měšťané, aby ozdobila Palackého náměstí. Když se domlouvala koupě, přistupovali brňáci k obchodu nebývale ochotně a i něco slevili. Rosickým to přišlo divné - socha byla překrásná. Brzy však zjistili, proč se jí chtěli v Brně tak rychle zbavit. Pár týdnů potom, co začala z nádrže prýštit voda, docházelo v její blízkosti za temných nocí k podivným přepadením mužských, kteří se vraceli domů rozveseleni a s písní na rtu z některé z početných rosických hospod. Všichni postižení vyprávěli shodný příběh. “Dyž sem šel kolem kašny, udělala se hrozná tma a uslyšel sem, jak cosi zadunělo. Jako kdyby něco těžkýho seskočilo z výšky. Pak už sem dostal strašné kopanec jak vod vola a facku. A pak si nic nepamatuju.“ Rosice obcházel strach, ochmelků ubývalo a protože rosické hostince tím strádaly, rozhodl se jeden statečný hospodský, že přijde věci na kloub. S petrolejkou, skrytou pod pláštěm se za hluboké noci vydal na náměstí. Schválně vyřvával z plných plic písničku „V Rosicích při muzice“, když tu padla nejčernější tma. Statečný hostinský rychle vytáhl petrolejku a uviděl, jak obrovská socha bohyně Živěny obživla, seskočila z podstavce a žene se na něj. Nezalekl se však a zahučel silným hlasem „Kuš babo, jedeš zpátky!“ A obloukem vhodil do kašny minci. Prý mu to jakási stará čarodějnice rosická poradila. Živěna se zarazila, vzdychla tak, že opadalo listí ze stromů a pokojně se vyškrábala na svůj kamenný sokl. Od té doby už nezliskala ani jednoho nočního chodce, ale stejně se před ní mějte na pozoru a nerušte noční klid!





Duch v trenýrkách


Kdysi dávno řádil v Rosicích zákeřný lupič, který číhal na chodce u dnes málo používané cesty za starými rosickými stodolami, která vede pod školou. Troufal si hlavně v noci a děsil lidi tak, že vyskočil znenadání z křoví, zahalený do bílého hábitu a záhrobním hlasem volal „dej sem peníze a všecko, co máš! Uááááááá!“ Nešťastníci se vyděsili, že vidí ducha a hned vysypali kapsy. Brzy se rozneslo po Rosicích, že tam řádí bytost ze záhrobí. V nedalekém domku bydlila statná řeznice, kterou skoro každou noc budilo kvílení ducha a křik. Jednou někdy v únoru už se tak naštvala, že vyletěla z postele, popadla pometlo a jen tak v noční košili a s čepcem na hlavě vyběhla na ducha. Ten zrovna trápil jednoho tetčického stařečka, který se vracel domů. Řeznice ducha pořádně přetáhla pometlem po zádech, takže zakopnul a spadl jako pytel brambor. Bílý hábit se mu vyhrnul až ke krku a odhalil vyzáblého mužíka v pruhovaných trenýrkách. Ten dostal! Řeznice hnala zloděje až k Bobravě a donutila ho, aby vlezl do ledové vody. Tam musel odprosit a slíbit, že všechno co ukradl do halíře vrátí. Od té doby už se na cestě žádný duch nikdy nezjevil.