Procházka "s knihovnicí na čerstvém vzduchu" - pohádková

Rosické čertoviny

(fotogalerie s texty zde. https://knihovnarosice.rajce.idnes.cz/Rosicke_certoviny/)

Chodba s pokladem

Kousek od zámku bydlel pekařský učeň František. Tomu se v učení velice špatně vedlo. Na co sáhl, to se pokazilo. Rohlíky měly špidlaté rožky, chleba černou kůrku, vdolečky malou dírku a z koblížků tekla marmeláda. Fanda si moc přál, aby uměl péct. A jak tak seděl u pece, řekl „čert aby to spral“. Z pece vyletěl čert černý jak noc, zubatý jak pila a chlupatý jak bobr od Bobravy. Čert Františkovi slíbil, že když pekaři ukradne jeho nejoblíbenější měchačku, že mu za to řekne, kde je schovaný poklad a že když nic Fanda neumí, že bude aspoň bohatý. Fanda si vzpomněl na všechny ty rohlíky, chleby, vdolečky a koblížky, co pokazil a v noci, když pekař tvrdě spal, měchačku pekaři vzal. Pekař bez měchačky je jak pec bez komína. Čertisko dovedlo natěšeného Fandu ke kostelu, tam, co končí kamenná zeď. A tam v té zdi je štola. Podzemní chodba na jejímž konci je uložený poklad. Na jaře, když je sluníčko ještě nízko, paprsky dosvítí až na konec a kdo se pořádně podívá, uvidí veliký krajáč plný penízků. A Fanda? Toho vzal čert s sebou. Za to, že se neučil a kradl. Ba, ba, tak je peklo spravedlivé.

Hejkalí hlava

Kdysi dávno, kdy stával v Rosicích hrad, byl na místě, kde je park, listnatý les. Dodnes tu stojí obrovský strom, největší ze všech a v jeho koruně, úplně na nejvyšší větvi, měl pelech hejkal. Strašil po nocích. Slídil po lese. Za větru kvílel a řval tak, že se každý do lesa bál jen nohou vkročit. Lidem skákal na záda a řval svoje hej, hej, tak mocným hlasem, že z toho člověk měl smrt. Na hradě bydlel chasník, Jura se jmenoval a ten ukoval železnou past. Past položil ke stromu a aby hejkala nalákal, dal na ni všechno, co měl hejkal rád. V noci, kdy vítr fučel, donesla se vůně jitrnic a jelit až do koruny stromu. Past sklapla. Hejkal kvílel, skučel a hlomozil, ale ze želez se nedostal. Zmizel jako lesní duch, ale na místě, kde byla nalíčená past, vyrostl strom a na něm je hejkalí hlava. Kdo se nebojí a chce se na hlavu podívat, musí ji hledat u kamenné zídky, kde dříve bývalo pódium.

Živěna z rosické kašny

Socha slovanské bohyně Živěny dřív stávala v Brně na Lidické ulici. V roce 1868 ji zakoupili rosičtí měšťané, aby ozdobila Palackého náměstí. Když se domlouvala koupě, přistupovali brňáci k obchodu nebývale ochotně a i něco slevili. Rosickým to přišlo divné - socha byla překrásná. Brzy však zjistili, proč se jí chtěli v Brně tak rychle zbavit. Pár týdnů potom, co začala z nádrže prýštit voda, docházelo v její blízkosti za temných nocí k podivným přepadením mužských, kteří se vraceli domů rozveseleni a s písní na rtu z některé z početných rosických hospod. Všichni postižení vyprávěli shodný příběh. “Dyž sem šel kolem kašny, udělala se hrozná tma a uslyšel sem, jak cosi zadunělo. Jako kdyby něco těžkýho seskočilo z výšky. Pak už sem dostal strašné kopanec jak vod vola a facku. A pak si nic nepamatuju.“ Rosice obcházel strach, ochmelků ubývalo a protože rosické hostince tím strádaly, rozhodl se jeden statečný hospodský, že přijde věci na kloub. S petrolejkou, skrytou pod pláštěm se za hluboké noci vydal na náměstí. Schválně vyřvával z plných plic písničku „V Rosicích při muzice“, když tu padla nejčernější tma. Statečný hostinský rychle vytáhl petrolejku a uviděl, jak obrovská socha bohyně Živěny obživla, seskočila z podstavce a žene se na něj. Nezalekl se však a zahučel silným hlasem „Kuš babo, jedeš zpátky!“ A obloukem vhodil do kašny minci. Prý mu to jakási stará čarodějnice rosická poradila. Živěna se zarazila, vzdychla tak, že opadalo listí ze stromů a pokojně se vyškrábala na svůj kamenný sokl. Od té doby už nezliskala ani jednoho nočního chodce, ale stejně se před ní mějte na pozoru a nerušte noční klid!

Duch v trenýrkách

Kdysi dávno řádil v Rosicích zákeřný lupič, který číhal na chodce u dnes málo používané cesty za starými rosickými stodolami, která vede pod školou. Troufal si hlavně v noci a děsil lidi tak, že vyskočil znenadání z křoví, zahalený do bílého hábitu a záhrobním hlasem volal „dej sem peníze a všecko, co máš! Uááááááá!“ Nešťastníci se vyděsili, že vidí ducha a hned vysypali kapsy. Brzy se rozneslo po Rosicích, že tam řádí bytost ze záhrobí. V nedalekém domku bydlila statná řeznice, kterou skoro každou noc budilo kvílení ducha a křik. Jednou někdy v únoru už se tak naštvala, že vyletěla z postele, popadla pometlo a jen tak v noční košili a s čepcem na hlavě vyběhla na ducha. Ten zrovna trápil jednoho tetčického stařečka, který se vracel domů. Řeznice ducha pořádně přetáhla pometlem po zádech, takže zakopnul a spadl jako pytel brambor. Bílý hábit se mu vyhrnul až ke krku a odhalil vyzáblého mužíka v pruhovaných trenýrkách. Ten dostal! Řeznice hnala zloděje až k Bobravě a donutila ho, aby vlezl do ledové vody. Tam musel odprosit a slíbit, že všechno co ukradl do halíře vrátí. Od té doby už se na cestě žádný duch nikdy nezjevil.

 Procházka s knihovnicí na čerstvém vzduchu – hrdelní právo, popraviště, mrchoviště a jatka

Dnešní procházka bude úplně jiná. Při ukládání fotografií do Memorie a dopisování doprovodných textů, jsme narazily na dávno zapomenutá místa, která dnes připomínají jen názvy, vzpomínky, zápisky a domněnky.

Projdeme se nejen kolem pranýře, ke kterému se vztahuje hrdelní právo, které k Rosicím v historii patřilo, prozradíme vám, kde byla šibenice. Také to, že každé městečko i obec musela mít zřízené mrchoviště. A samozřejmě jatka.

Projdeme tedy Rosice postupně.

Na Moravě bývalo až 400 šibenic. I Rosice, v době, kdy jim náleželo hrdelní právo, měly také šibenici. Ještě v roce 1755 bylo znát, kde šibenice stávala. Dnes je na tomto místě vodojem, je na nejvyšším místě a pole se nazývalo „Šibenice“ či „pod šibenicí“ či na „rosické spravedlnosti“. Hrdelní právo měly Rosice do r. 1752. Ve Vlastivědě moravské se píše, že v roce 1680 žádaly Rosice o zapůjčení palečnic a posla právního, poněvadž pro velikou chudobu těch věcí nemají. O radu tázavali se do Brna, v těžších případech byli povinni se obrátiti na královskou apelaci v Praze, jak tak učinili v roce 1746. Poprava se dála v polní trati zvané „pod šibenicí“. Více toho není možné zjistit, protože staré listiny jsou ztraceny. Ve Smolné knize bítešské je zapsáno jméno zločince Jana Rychtaříčka z Rosic. Ten s bandou propuštěných vojáků pod vedením Martina Roháče páchali krutosti. Rychtaříček byl pod hrozbou zabitím donucen podílet se na vloupání a na krádeži dvou čtvrtin hovězího masa. Zdali si na lup svítili zlodějskými světýlky, už se nedozvíme. Byla tehdy pověra zločinců celé střední Evropy, že pro větší smělost, vyřezávali z mrtvých těhotných žen plody a nenarozeným dětem vyňali srdce, plíce a játra, která uvařili a snědli. Uřezané prstíky obalovali voskem a sloužily jako svíčky a podle pověry jejich záře prohlubovala okradeným spánek.

Na tomto poli stojí i černá Boží muka. Jsou z roku 1749. Je postaven nákladem Josefa Kuby a jeho manželky z Tetčic a na soklu jsou vytesána slova „Poručil Jan Wrana“. Je možné, že tato kamenná Boží muka stojí na místě, kde se před popravami modlili odsouzení. Více je však pravděpodobné, že Jan Wrana koupil pole s několika borovicemi a pod jednou z nich našel poklad. Ale kdoví…

Pravdou je, že zločince připravoval k trestu smrti kněz a doprovázel je až na místo popravy, kde setrval až do jejich skonu. V knize Paměti panství Veverského se píše, že Rosice měly hrdelní právo zvané „Jus Glavy“. Správně je to Ius Gladii. Tedy právo meče, to je právo ukládat trest smrti, právo nad životem a smrtí. Pod Rosice patřilo 48 obcí. Představte si, že i v Ivančicích, i v Tišnově se našly na popravištích kosti, ale u nás ne. Hledači historie a kovů by mohli zapátrat na dalším místě, a tím je mrchoviště. Od křižovatky silnic Brněnka a od Tetčic vede polní cesta k omickému lesu. Jižně od této cesty stávala kafilerní stanice. Mnozí z vás jistě pamatují velké smetiště, které vzalo za své s ukládáním plynovodu. V Ottově slovníku se dočteme, že mrchoviště zřízeny jsou k tomu účelu, aby na nich neškodně odstraněna, po případě zakopána byla veškerá zvířata zdechlá nebo nakažlivou nemocí stižená a zabitá, jakož i maso a vnitřnosti uznané za nezpůsobilé k požívání lidskému.

Přejdeme z jednoho konce Rosic do středu města. Je problematické držet se časové osy a tak se musíme spokojit pouze s místy. Na náměstí stojí radnice a v ní bývala šatlava. Umístěna byla ve dvoře i s jednou světničkou pro právního posla. Takový zločinec byl zavřen do šatlavy a k přiznání byl donucován bitím a mučením. Rosice musily mít všechno příslušenství, nejen šatlavu s mučírnou, ale i pouta, klády, pranýř, šibenici, popravčího mistra (není doloženo), nebo alespoň popravčího posla. Z položek obecních účtů, které byly předloženy za dobu od 1. 11. 1793 až do konce října 1794 ovdovělé paní Marii Anně svobodné paní Hausperské z Fanalu, se dovídáme, že příspěvek na „kriminál“ činí 6 zl., soudní sluha 9 zl a 36 kr, a obdržel pár botů, jednu měřici žita, nějaký oves a 6 sáhů dřeva. V roce 1797 totéž a tyto položky jsou uvedeny ještě v roce 1801 a 1841.

Po roce 1848 skončilo poddanství a pranýř skončil na pranýři. Přes půldruhého století odpočíval zapomenut na dvoře radnice a jeho části na dalších místech.V roce 1959 byl opraven a znovu

postaven pod radnicí, kde dodnes připomíná kolemjdoucím právo hrdelní. Rosice měly i hrdelního písaře. Býval jím obyčejně školský rektor (Janele, Rosice během staletí). V roce 1746 zde učil Kašpar Reyndl, který byl současně soudním zapisovatelem hrdelního práva. Zde se píše, že čarodějník byl upálen na hranici. Při těžkých zločinech předcházelo štípání těla žhavými kleštěmi, sedřením pásu kůže, tělo vlečeno po zemi k popravišti, po smrti vpleteno do kola a hlava vztyčena na „špís“.

Na náměstí, v místech, kde dnes parkoviště (policie a platan) byla hospoda u Viceníků a k té také patřila porážka. Moje vzpomínka se váže k jednomu školnímu dni, kdy mi bylo snad sedm let a v ranních hodinách jel přes náměstí traktor s valníkem a na něm bučela zraněná kráva. Ale vrátíme se zpět do historie. Dne 29. listopadu 1897 bylo usneseno, že se v Rosicích obecní porážka zřídí a prvním zvěrolékařem byl ustanoven Karel Pitha z Velešína. Roku 1900 se započala stavět porážka a řezníkům byl zakázáno doma porážet. V roce 1922 byly jako podpora v nezaměstnanosti provedeny nouzové práce, a to 320 metrů od Dělnického domu (dnes Cristal) k jatkám dláždění.

Tato jatka se stala se stala důležitým objektem ve městě. Byla na místě, kde se nachází kovovýroba Marek. Práce na jatkách, prodej masa a výroba masných výrobků se řídily ustanovením cechu řezníků. Provoz jatek řídil jatecký. V 50. letech to byla paní Hemalová, vdova po řezníkovi. Zdravotní stav zvířat, prohlídku masa, hygienu a veterinární nařízení měl na starosti veterinář pan Rejtar. Jatka byla zrušena v roce 1953. (dle Rosy 7-8, 2013, Alois Marek)

Posledním místem, které stojí za zmínku, je místo, kde je nyní vodárna na ulici Litostrovské. Zde stávala neomítnutá budova koňských jatek. Byla postavena roku 1922 řezníkem Pelouškem. A že k Rosicím patří doby drsné i dsrnější dokazuje i vzpomínka na paní Pelouškovou, která před porážkou koně štvala až k Marientálu a po té, co měl vzpěněnou krev, pak byl teprvé poražen.

Jak to všechno spolu souvisí? Každé město (obec) měla zřízené mrchoviště. Tato bývala za městem. Stejně jako popraviště. Ostatky se „uklízely“ do země. A o tom je celá naše procházka.

Fotografie vztahující se k této procházce najdete v Memorii. Tu naleznete na webových stránkách knihovny, zde záložka Procházky, kde jsou texty a ve druhé záložce Archiv Memoria najdete album. Paní Peloušková byla krásná žena a dá se tušit, že se po takové jízdě nepěnila krev jen koním.

 

Procházka S knihovnicí na čerstvém vzduchu – od křížku ke křížku

V Rosicích a okolí je 11 křížů. Některé věřící postavili „Ke cti a slávě Boží“, jiné jako poděkování za to, když se něco nešťastného v dobré obrátilo, například uzdravení dítěte, a některé připomínají smutné a tragické události. (Jiří Koev, Rosa, 12/2011)

V Rosicích se nachází drobné památky, jsou to kříže, Boží muka a svaté obrázky.

Boží muka jsou tu dvoje. První se nachází na ulici Brněnská a druhá na ulici Na mýtě. Svaté obrázky tu máme také dva. Oba jsou v Oboře. Jeden z obrázků je součástí naučné stezky a druhý je ukrytý v lese. Kdysi tu stávala i dřevěná lavička a bylo z ní vidět na cestu, která vede podél trati.

V naší procházce budou chybět čtyři další kříže. Na faře je uložený starý misijní kříž. V zámecké šatlavě je torzo hlavního kamenného kříže ze hřbitova. V poli mezi Rosicemi a Tetčicemi je také kříž, který již nepatří do našeho výčtu. Stejně tak kříž, který už patří k Ostrovačicím a je schován v remízku za „modelářským letištěm“.

Tato procházka bude věnovaná jen rosickým křížům, i tak nachodíte něco přes deset kilometrů.

1. Kříž na náměstí. V Památné knize městyse Rosic je o něm psáno: „Na náměstí (1861) postaven byl nový kamenný kříž, na místě starého dřevěného za 350zl. Peníze byly opatřené dobrovolnou sbírkou, kterou tehdejší kaplan p. Florian Eichler, a Jan Záruba podnikli, dovoz a postavení opatřila obec sama.“ Kamenný kříž s korpusem Ukřižovaného z roku 1861 je hodnotným umělecko-historickým dílem místního kameníka F. Machatého.

Pozn. Zde si můžete udělat odbočku a podívat se do výstavní zámecké síně šatlava, kde je uložený kříž ze hřbitova (viz text).

2. U kostela se nachází dřevěný misijní kříž. Ten původní, co je o něm psáno, se nachází na faře. V Památní knize městyse Rosic se o něm píše (1853) „od 7. května do 17. května odbývány zde missie pro lid. Na památku této události postaven dřevěný kříž u kostela. Nový kříž je z roku 2012.

3. Kříž na ulici Zbýšovská je z roku 1912. Předtím zde stávala Boží muka. Kříž stojí na křižovatce ulic Pod Trojicí a Zbýšovská.

4. Vydejte se ulicí Zbýšovskou. K dalšímu kříži je to 770 m. Stojí u cesty na Kratochvilku, kousek za rozcestím ke Trojici. Nechali ho postavit obyvatelé Pendrova v roce 1862.

5. Od tohoto kříže je to kousek na Trojici. Ze 14 zastavení Křížové cesty je jich v Rosicích 12. Jak je to možné, se nedá bohužel dohledat. Říká se, že jedno zastavení nahradil kříž. Jisté však je, že ho nechala roku 1835 postavit Marie Riglová z Tetčic.

Pozn. Od kamenné lavičky u Trojice je vidět kříž v poli. Stojí na místě bývalé polní cesty z Rosic do Neslovic a je z roku 1883. Patří již však do Tetčic.

6. Další dva kříže naleznete na hřbitově. Hřbitov byl zřízen v roce 1856, na výroční slavnost sv. Martina. Kamenný kříž na něm od Břeňka z Brna stál 500 zl. Torzo tohoto kříže si můžete prohlédnout v zámecké výstavní síni šatlava. Kříž stával na rozcestí hlavních cest a byl zničen za bouřky, kdy na něj spadl kaštan. V současné době jsou kříže na hřbitově dva. Ten, který stojí u brány u ulice Brněnská, stával původně na Trávníkách a je dřevěný. Druhý kříž je složený z původního podstavce a nově pořízeného kříže. Dochoval se sokl s textem: „Dokonáno jest. Otče v ruce tvé poroučím ducha svého. Kamenná socha musela být překrásná kamenická práce. Na dochovaném torzu je vidět bohatě řasená bederní rouška přepásaná provazem s uzlem.

7. Z ulice Brněnská se vydejte ulicí U Boží muky až k vodárně a pak po silnici 394. Můžete to zkusit i jinak, ale tohle je asi nejbezpečnější cesta. Poté po krajnici po poli jděte zpět na Rosice. Tomuto místu se říká „Pod šibenicí“. Zde se nachází kamenná památka s jehlovým křížem z roku 1749. Někdy bývá označována taktéž jako Boží muka. Na protilehlé straně silnice je Peksův kříž. Text na podstavci připomíná tragickou událost: „Tento kříž nechala postavit Marie Peksová a syn na památku zde zasypaných Antonína Peksy a syna 1869. O kříži zde: Jiří Koev, Rosa, 12/2011.

Pozn. Dojdete-li k remízku, je zde kříž, který nechala postavit rodina Zárubova z Ostrovačic roku 1910. Tento kříž je tedy otočen směrem na Ostrovačice.

8. Poslední kříž naší procházky najdete na ulici Říčanské, blízko statku, schovaný mezi stromy. Chybí na něm Ježíš. Kříž je z roku 1945 a nechala ho postavit paní Julie Střížová. Je tu citát z Matouše (11,28) „Přijďte ke mně všichni kteří pracujete a obtíženi jste a já vás občerstvím.

Pro ty, co mají rádi úkoly, zde jeden máme. Podaří-li se vám rozluštit zbytek nápisu na posledním zmi%novaném kříži (Říčanská ulice), pošlete nám jej mailem na adresu: knihovna@mesto.rosice.cz. Stejně tak nám udělá radost stará fotografie některého místa z dnešní procházky.

Já osobně mám drobné sakrální památky v krajině moc ráda. Vnímám je jako pevný bod našeho domova, který odolává nejen přírodě, lidem i politice. My jsme tady doma.

Monika Pokorová

 

Skutečná procházka „S knihovnicí na čerstvém vzduchu“ č. 5 – Pod rosickými lípami

https://archiv.rosice.cz

Fotografie k červnové procházce najdete na Memorii (na webových stránkách knihovny), zde záložka virtuální výstavy – zde Procházka č. 5

Pokud se nic závažného nepřihodí, opravdu se tentokrát vydáme pěšky a především společně za jedním z našich nejkrásnějších stromů, který je stromem národním a zrovna bude zřejmě v plném květu. Vypravíme se za omamnou vůní lip a po stopách historické i novodobé výsadby na území Rosic. Průvodkyní nám bude Ing. Eva Králová, vedoucí odboru životního prostředí MěÚ Rosice a velká milovnice stromů. Srdečně vás zveme na voňavou, lipovou procházku Rosicemi.

Sraz je pod lípami u rosického zámku v úterý 15.6. v 15.00.

A věřte, že se moc těšíme!

Fotografická procházka „S knihovnicí na čerstvém vzduchu“ č. 4 – Rosice válečné

https://archiv.rosice.cz

Fotografie ke květnové procházce najdete na Memorii (na webových stránkách knihovny), zde záložka virtuální výstavy – zde Procházka č. 4

Na různých místech v Rosicích zasáhla 2. světová válka do života nejen Rosičáků. Chystáme pro vás stanoviště, na kterých budou fotografie válkou postižených míst.

Některá z nich na mapě Rosic již vůbec nenajdete (Slovárna), jiná už pozměnil čas (zákop v Oboře). To, že máme na zámku protiatomový kryt, většina z vás ví, ale že je tu býval i druhý pro civilní obyvatelstvo, už je téměř zapomenuto. V Rosicích zemřelo 68 sovětských vojáků. Přidáme i vzpomínku na mladého německého vojáka, který umíral na Tyršově ulici. Kolik zemřelo Němců, nikdo netuší. Mnozí z vás znají fotografii zničené radniční věže, ale zásah dostala i věž kostela a kaple Nejsvětější Trojice.

Před Dělnickým domem (dnes Cristal) bylo shromaždiště pro evakuaci rosických Němců. Vybraly jsme i fotografie ulice Zámecká, která byla zničená téměř celá.

Je k neuvěření, když se dnes díváme na snímky, kolik síly, úsilí a vzájemné pomoci museli lidé vynaložit, aby svoje domovy dali zase do pořádku.

Svoje domovy, svoje město. (upoutávka z fb knihovny)

Vypravíte-li se na 7 km dlouhou trasu. Napište nám, prosím, na odpovědní lístek, které místo na vás udělalo největší dojem. Samozřejmě můžete odpovídat i e-mailem na knihovna@mesto.rosice.cz a to do 31. 5. 2021. Vylosovaný výherce obdrží poukaz na nákup ve zdravé výživě Čtyřlístek. Bavte se s knihovnou a buďte zdrávi.

Jednotlivé zastávky květnové válečné procházky, kde budou umístěny fotografie :

1. To, že je v Rosicích protiatomový kryt jsme si již připomenuli. U něj najdete výchozí fotografie k procházce. Budou dvě. Na první uvidíte vstup do protileteckého krytu, který se nachází u garáží u severního křídla zámku. Na druhé fotografii je válkou poničené jižní křídlo zámku. Poté se vydejte ke kostelu.

2. Zde na zábradlí u informační tabule Naučné stezky najdete fotografie granátem zasažené věže kostela. Sejděte na křižovatku ulic 1. května a Kostelní (pod schody) a na sloupu elektrického vedení naleznete další fotografii.

3. Je na ní vidět škola s vybitými okny a další „zmizelé“ místo. Odtud pokračujte k Penamu (bývalý Kellnerův mlýn).

4. Na modrém zábradlí budou k vidění dvě fotografie. Mlýn tehdy dostal zásah 15cm granátem, který způsobil obrovský požár. Zaměstnanci mlýnů se tenkrát utíkali schovat do Obory. Zákopy pro ně připravené pak využívali vlasovci. Toto místo najdete na trase Naučné stezky – místo „u obrázku“ – odpočívadlo.

5. Fotografii se zákopem najdete na odpočívadle. Odtud pokračujte lesem ke kapličce Nejsvětější Trojice. Co se všechno dělo ve válkou zasažených Rosicích vám zprostředkujeme. Přichystaly jsme nahrávku z povídání s panem Koevem a najdete ji na Youtube knihovny.

6. Ani kapličku válka neminula. Fotografii najdete na některém z nejbližších stromů. Doprovodný text vám odhalí, jak dopadla kaple při bojích o Rosice a co se dělo v dolíku u kaple. Poté se vydejte zpět na město, jak jinak než po schodech, na které se napojuje ul. Nad školami.

7. Zde umístíme fotografie dvě. Uvidíte zcela vybombardované domy a dozvíte se, co nalezla paní učitelka v kamnech. Vydejte se na ulici Trávníky, ke Cristalu.

8. Zde je vývěsní plocha KICu a zde také najdete 3 fotografie. Dvě z nich se týkají odsunu Němců a na třetí jsou hroby rudoarmějců před Dělnickým domem (před Cristalem). Válka byla nemilosrdná ke všem. Vaše kroky povedou na ulici Tyršova.

9, Na červeném plotu u sokolovny najdete fotografii padlého německého mladinkého vojáka. Dostaňte se zpět na ulici Trávníky a vydejte se směrem k Rozsocháči. Domům, které jsou zde po levé straně se říkávalo „betlém“.

10. Vy však zůstaňte vpravo. Fotografie bude na sloupu elektrického vedení, tam, co je malá parkovací plocha a dá se odbočit k zahrádkám. Ulice se jmenovala různě. Byla i Stalinova.

11. Odtud se vydejte k autobusové zastávce směr Říčany (na ulici Říčanská). Sem umístíme fotografii budovy, které se říkalo Slovárna. Už ji zde nenajdete. Co to bylo za budovu, co se s ní stalo, se dozvíte z textu u fotografie.

12. Vydejte se zpět „na město“. Jděte ulicí Zámeckou. V Rosicích bylo zcela zničeno 40 domů a 750 poškozeno. Fotografie poničené Zámecké ulice najdete opět na sloupu elektrického vedení u prvního domu. Pokračujte ulicí až k radnici.

13. Za oknem radnice najdete fofografii masivně zničené radniční věže. V té době prý nebylo jediné okno v Rosicích v celku.

14. Naše procházka válečnými Rosicemi končí u zámku. Po válce zde byl památník padlým Rudoarmějcům. Fotografie památníku a slavnostního ceremoniálu najdete na zábradlí u tohoto místa.

Za podklady k této procházce děkujeme především panu Koevovi.

Odpovědní lístek (uveďte, které místo vás nejvíce a čím zaujalo)

Libovolný kontakt na vás:

Jméno a příjmení

___________________________________

E-mail:

____________________________________

Telefon:

__________________________________

Adresa:

__________________________________________________________

 

Procházka (projížďka) „S knihovnicí na čerstvém vzduchu“ č. 3 – Hornická rubačka

https://archiv.rosice.cz

Fotografie k dubnové procházce /vyjížďce najdete na Memorii (na webových stránkách knihovny zde záložky Archiv Memoria a Procházky Memoria).

Dubnová procházka / vyjížďka připomene legendární motoristické závody, které se v 50. a 60. letech 20. století těšily obrovské oblibě a do Rosic přijíždělo fandit závodníkům na 20 tisíc diváků. Ano, hovoříme o slavné Hornické rubačce, které se pravidelně zúčastňovali nejlepší jezdci tehdejší doby a do Rosic jezdívali podle pamětníků opravdu rádi. Původní, starou závodní trať Rubačky (3,375 m) si můžete tentokrát buď projít pěšky nebo klidně projet na kole, hezky klopit zatáčky, kterých bylo 11 a změřit si výsledný čas. I tentokrát pro vás máme připraveny fotografie, ale tentokrát váš úkol bude jiný :-). Prohlédněte si galerii a až pojedete nebo půjdete trasou tohoto legendárního závodu, pošlete nám fotografii tohoto místa (knihovna@mesto.rosice.cz – do předmětu uveďte Rubačka – foto).

Dnes vám tedy popíšeme první trasu Rubačky. Bylo jich několik, první však vedla městem.

1. Prohlédněte si mapku. Tyto dispozice dostali závodníci na startu. Přečtěte si řádně text u této fotografie. Píše se tu, že plánek je z roku 1951 a jedno místo se nám nepodařilo ověřit. Je to nám. Dr. E. Beneše. Všechno však nasvědčuje tomu, že je to místo před zámkem, v místě současného parkoviště. Kdyby se našel nějaké pamětník této krátké epizodky v uličníku našeho města, udělalo by nám to radost. (ID fotografie 521)

2. Seznámili jste se s trasou? Můžeme tedy vyrazit. Startovalo se na Palackého náměstí. Náměstí bylo plné lidí. Hlučely stroje, i davy. Připravit! Ke startu! Pozor! Teď. Mávnutí startovacím praporkem. Čeká vás stejně jako tenkrát jízda po kočičích hlavách. Musela to být úžasná podívaná! Však se na to obléklo celé město do svátečního. (ID fotografie 360)

3. Právě projíždíte kolem bývalé hospody u Veselů. Poznáváte místo? Nyní je zde prodejna Nové žaluzie. Ale pozor! Čeká vás první šikana doprava :-). Tohle muselo být kdysi závodníky i diváky velmi ceněné místo! (ID fotografie 357).

4. Rohový dům zažil válku, jak je patrné ze snímku. V lepších časech jeho zdi vydržely nápor dětských houslistů, neboť sem chlapci chodili na výuku k Vladimíru Malackovi. Jako každý Rosičák říká „Rámáč“, tak tento dům je „Malackovo“. Ve vzpomínkách v knize Rosice 100 let městem (autor vzpomínky Ing. Zdeněk Čížek) se píše, že aktivně se tréninku účastnil i místní borec, pan Křivánek a zalehával na mašině tzv. pérákovi a řítil se maximální rychlostí ulicemi Rosic. ((ID fotografie 128)

5. Vzhledem k počtu startujících strojů následuje velmi úzká ulička (Úvoz) s klesáním. Projíždíte ulicí Pod školami a zatočíte vpravo. Nyní je dům z fotografie neobyvatelný. Moje paměť mi nabízí obrázek s pumpou a řeznictvím. Na fotografii je závodník v opačném směru, než je zde uvedená mapka. Trasa se několikrát měnila, takže fotografie je z pozdějšího ročníku. Vy jeďte z kopce a pokračujte k nádraží. (ID fotografie 340)

6. Závodníci v kožených kombinézách na strojích Rudge, Ogar, Walter, Triumph a JAWA míjeli davy z dalšího divácky oblíbeného místa, tedy před Lidovým domem. Prý začalo hustě pršet. Nikomu to den nezkazilo. Všichni zůstali a sledovali ten úchvatný závod. Cesta vedla kolem Obory, kolem železniční tratě. Tuto část si užijte. Z dnešního pohledu je to nejbezpečnější úsek. (ID fotografie 169)

7. Na křižovatce zatočte doprava. V místě, kde je hned za křižovatkou odbočka na pole pro zemědělskou techniku, je za vámi druhý kilometr okruhu. V propozicích je na mapce zamalován rybník. Jmenoval se Pila. Dnes je tu Unipack. Vy můžete vytušit ještě hráz. (ID fotografie 324).

8. Muže na drsných strojích čekala zátěžová zkouška a tou je série stoupání a převýšení 35m. Vjížděli zpět do Rosic. Řítili se ulicí Na Mýtě, aby dali strojům naposledy zabrat! (ID fotografie 474)

9. Jak vidíte na fotografii, díky náročnosti místa, i zde byli diváci natlačeni jeden na druhém. Možná to bylo díky i hostinci U Marků. Ulice Zámecká je nejdelším úsekem před cílem a dodnes dává zabrat všem, pěším, cyklistům i automobilistům. Říká se, že jen v Rosicích se užívá výrazu „jít na město“ a ne „do města“, protože všechny cesty na náměstí vedou do kopce :-). Závodníci, jejichž stroje vydržely dlažební kostky i prašné cesty, zatáčky i stoupání, vjížděli zpět na Palackého náměstí, kde byl start i cíl. (ID fotografie 328)

10. Tato fotografie není ze závodů, ale má ilustrovat, co má být dnešním vaším úkolem :-). A tím je pořízení fotografie místa, které jste během této „procházky“ vyjížďky absolvovali. Trasu můžete ujet, i ujít. Měří celkem 3 375m. Dávejte na sebe pozor. Výherci přidáme k poukázce do Čtyřlístku knihu Rosice 100 let městem, kde jsou všechny závody krásně popsané a naleznete zde i fotografie dokumentující opravu defektu, fotografii pádu Jaroslava Nečase i jeho úspěch… (ID fotografie 366).

 

Procházka „s knihovnicí na čerstvém vzduchu“ č. 2 – Bílá aneb březen za kamna vlezem

Fotografie k této procházce najdete na Memorii (na webových stránkách knihovny), zde záložka virtuální výstavy – zde Procházka č. 2.

Dnešní procházka se jmenuje Bílá, a to proto, že na všech fotografiích je sníh. Vyrazíme od firmy Milpack a celá procházka bude dlouhá 5km. Odpovědi vepište do odpovědního formuláře a tento potom vhoďte do schránky na dveřích knihovny.

Otázky k jednotlivým fotografiím:

1. V místech, kde stojí nyní Milpack(B-Unipack) býval rybník Na pile. Najděte v doprovodném textu, ve kterém roce provoz pily zanikl.

2. Rybník Na pile sloužil jako zásobárna ledu pro rosické hostince. Náš další bílý cíl je restaurace Cristal. Před kolika lety byl otevřený? U fotografie je datum, počítejte:

3. Pokračujte k sokolovně. V Rosicích byl založený hokejový klub v roce 1939. Hokej se hrával na kluzišti na fotbalovém hřišti, na koupališti a také za sokolovnou. Nejznámější brusle byly Halifaxky a „Jacksonky“. Které byly na kličku? Označte je křížkem.

4. Od sokolovny se vydáme ulicí Dělnickou. Na fotografii vidíte 3 vyhořené domy. Měly kdysi společné střešní trámy. Zatrhněte tedy, co zde stávalo za budovu. Byla to konírna?

5. Kterou ulicí se vydáme nyní? Vyberte fotografii s dětmi z roku 1980. Jak se tato ulice jmenuje?

6. Dojděte k mostu přes Bobravu, ke mlýnu a těstárnám Penam. Na fotografii je vidět starý transformátor z dob elektrifikace Rosic. Je tam ještě?

7. Odtud pokračujte na ulici Zbýšovskou. Prohlédněte si fotografii. Byl průvod, který tudy procházel svatební?

8. Vrátíme se „ke kolejím“. Zde stávala malá kantýna, do které se chodili občerstvovat zaměstnanci sklárny. Jak se jmenovala paní kantýnská? Byla to paní Klotylda?

9. Čeká nás cesta „na město“ ulicí Kostelní. Který atribut drží socha Vincence Ferrerského? Vepište do kolonky.

10. Došli jsme společně k Rahnovu domu, odtud vedla sáňkařská dráha. Použijte nástroj „lupa“ a najděte muže s rádiovkou a brýlemi. Užívá si zimních radovánek?

Otázky najdete i na Facebooku knihovny a na webovkách. Správně odpovědi dopište do formuláře, který podepsaný a s libovolným kontaktem na vaši osobu vhoďte, prosím, do schránky na dveřích knihovny, a to do 31. 3. 2021. Výherce dostane poukaz na nákup ve zdravé výživě Čtyřlístek. Bavte se s knihovnou a buďte zdrávi.

POUŽIJTE TENTO FORMULÁŘ (kroužkujte, vepisujte)

1. ________

2. ________

3. Halifaxky__ Jacksonky___              Libovolný kontakt na vás:

4. ano / ne                                            Jméno a příjmení:

5. __________                                     Mail:

6. ano / ne                                            Telefon:

7. ano / ne                                             nebo adresa:

8. ano / ne

9. ____________

10. ano / ne