čtvrtek 21. března 2019

Střípky z Univerzity volného času

Výživa a jarní detox s Terezou Kukol

Terezka je úžasná výživová poradkyně. Moc pěkně se na ni dívá, dobře se ji poslouchá a když nabídla našim studentkám všech věkových skupin možnost se nechat zvážit a přeměřit na bio-impendačním přístroji, byla jsem zvědavá, kolik jich tuto příležitost využije.
Terezka přijela o hodinu dřív a sálek se postupně plnil. Podmínkou měření bylo mít bosé nohy, aby došlo ke kontaktu s měřícími jednotkami přístroje. Sálek zabrblal, protože ženy chodí na přednášky fešné, skoro by se dalo říct, že vystajlované a teď najednou "tohle" :-).
Než jsem v hlavě zformulovala možnost využití místnosti s výměnnými fondy jako šatny, tak ženy byly bosé. Než jsem dvakrát mrkla, byly bez punčocháčů i ponožek a to i ty, co měly kalhoty.
Vůbec netuším, jak to udělaly a nevím, co mě víc překvapilo, jestli ta rychlost, zručnost nebo zkušenost :-) se svlékáním :-). Příště se musím paní H. zeptat, jak to udělala, protože to může být dovednost, která se může někdy hodit :-). Protože mít kalhoty, sundat si punčocháče a opět mít kalhoty, to by ani velký mág a kouzelník David Copperfield nedokázal :-) v přímém přenosu tak rychle :-).


Trénování paměti s Mgr. Helenou Orálkovou aneb co můžete udělat s šálou?

Univerzitu volného času rozběhla v naší knihovně Katka. Udělala si kurz trenérky paměti a naše studentky postupně učila mít radost z různých pomůcek, co se jim říká kognitivní zásoby, pro mozek, aby jim tyto zásoby naskočily v časech potřeby.
Včera její místo přebrala nová lektorka Helenka.
Pokaždé to začíná podobně. První hodina je tak nějak seznamovací a pak se z účastnic stane školní třída i se zasedacím pořádkem, který je dodržován i v případě, že někdo ten den chybí :-).
V rámci seznámení se lektorky se studentkami a probíranou látkou, tedy pamětí, fantazií a koučováním mozku, se měly studentky zamyslet nad jiným využitím trenérčiny šály v jiném prostředí, například v džungli. A měly napsat deset možností a z nich pak pro ostatní vybrat tu nejzajímavější a říct ji. Padaly různé návrhy. Mohla by sloužit jako minisukně, tma na spaní, jako první pomoc při zlomenině, past na lov zvěře, nošení věcí, nošení dětí, jako sítko na cezení, jako tašku, jako polštář pod hlavu, na odhánění hmyzu, jako provaz, rozpáranou, aby se člověk v džungli neztratil, jako stínítko, na přetahování pro děti... Bylo toho spousta.
A aby to mělo nějaký konec, tak se lektorka zeptala, jestli má někdo ještě nějaký využití pro šálu v buši. A ta poslední možnost byla "oběsit se" :-))).


středa 20. února 2019

Porotce v recitační soutěži.

Knihovna byla přizvána do poroty. Každý rok nám po novém roce zmizí z regálů knížky s básničkami a pak zavolá paní učitelka Adélka ze školy a vyzve nás, abychom některá z nás na sebe vzala tu roli a usedla v porotě. Je to důležitý úkol, protože tři nejlepší z každé kategorie postupují do dalšího kola a to není jen tak... Děti recitují ve třech kategoriích. První je nultá a je pro první třídy. Tady je poznat ještě získaná dovednost učit se báseň poslechem od dospělých. To, co do dětí vložily paní učitelky v mateřské školce, to je ještě teď poznat na recitaci prvňáčků. Jsou prostě dobří :-). Přednáší rádi, zvládají dlouhé texty a baví je to. Tahle kategorie se hodnotí nejlépe. Dělala jsem si pracovní porotcovské poznámky a tak u dětí mám v kolonkách připsána slovíčka: milé, pěkné, příště výraznějí, moc rychlé, tiché, průměrné... Líbila se mi básnička Děd Vševěd, Ufoni a Motocykl. Druhá kategorie už to má horší. Tady se dovednost získaná ve školkách vytrácí a je vyloženě na dětech, jakou básničku si vyberou, jak bude dlouhá, jak ji pochopí a jestli se ji učí samy nebo jim do výběru i přednesu mluví dospěláci. V této kategorii se utkávají druhé a třetí třídy. Holčičky se začínají stydět a kluci předvádět. Holky tedy buď spěchají, aby to měly za sebou, nebo nejsou slyšet nebo mají takovou trému, že zapomínají. Kluci v této kategorii většinou bodují. Tady mě bavil Bleší cirkus, Předpověď počasí a Popelka. Tu přednášel David. Z jeho hlasu jsem byla unesená. Kdybych zavřela oči, nenapadlo by mě, že poslouchám třeťáka. Má hlas, který chcete poslouchat. Zajímavý, zvučný. Tady ho znevýhodnil výběr básně. Popelka mu nesedla k jeho hlasu. Poslední kategorie bývá kamenem úrazu. Doslova a do písmene. Děti pozbývají dovedností ze školky, tedy bravurně se odposlechem učit básně. Přejde je i předvádění se. Básničky se nějak naučí, protože se to po nich chce. Jsou schopní se naučit dlouhý text, odříkat ho, ale mnohdy bez vnímání obsahu. Přihodí se jim tedy to, že se moří s dlouhou básní, ale jen ji od rýmují, vydolují z hlavy, ale neužijí si ani přednes, ani příběh v básni schovaný. Já se u této kategorie zdržím. Tady poprvé se moje hodnocení rozešlo se školní porotou. Nebudu psát, kdo co recitoval, ale jen co a uvedu, co jsem si u recitátorů poznačila, protože to je potřeba zlepšit a pak bude tato kategorie úspěšná. Nabídly jsme dětem pomoc, mohou přijít do knihovny a my se jim budeme věnovat, probereme texty, popřípadě po dohodě s recitátorem vyměníme a změním přístup k básním, protože jejich přednes je opravdu příběh a tak by měl znít. A to je ten velký rozdíl mezi recitací v mateřských školkách a přednesem básně ve škole. U Vodníka v samoobsluze mám napsáno, že to bylo rychlé. Husí nožky, tedy to, že se situace opakuje, mám i u ostatních recitátorů v této třídě. Přednášeli, rýmovali, ale nevnímali text. Přitom výběr básniček byl dobrý. Stačilo málo, upravit přednes a všechno by dopadlo jinak. Výběrem mě zaujala Pohádka o brněnském krokodýlovi. Líbila se mi, ale tady mě přehlasovaly paní učitelky a přiklonily se k Mateřídoušce. U Pohádky mám poznámku pěkné u Mateřídoušky milé. Moje "ale" u Mateřídoušky je, že přednášející dívenka ještě nemůže tušit, o čem všem mateří-douška je. A že se jí to mělo říct, a pak by to nebylo jen milé, ale výborné. U básničky Přišlo ti to líto mám napsáno "víc zažít". U Tajemství zmizení, že je "rychlé". Oběma klukům by sedly jiné básničky, můj odhad je, že vybíraly maminky. Někdy si děti ukousnou velké sousto a to se stalo Králu Lávrovi. U básničky Jak šli bratři pro kládu, mám napsáno "skvělé" a veselého smajlíka. Bavilo to přednášejícího (prý se těšil už večer doma, jak to všem řekne), děti i paní učitelky. U Hrůzostrašné zprávy o šnecích jsem si připsala "tiché", a to by u takové zprávy určitě být nemělo. Obdivovala jsem všechny přednášející, že se dokázali soustředit v náhradních podmínkách. V jednu chvíli bylo přes strop nebo zdi slyšet We Will Rock You. Do třídy pořád někdo přicházel a odcházel. A co si budeme říkat, je něco jiného být na začátku a něco jiného recitovat v závěru. Možná by akci prospělo dát třetí kategorii jako první :-), aby jim zůstal elán a zvyšující se tréma nedostala šanci. Jak jsem psala na začátku, kdo bude chtít a je jedno, jestli se dostal do výběru, tedy na bednu, do dalšího kola, může se zastavit a my zkusíme udělat všechno proto, aby se básničky a veřše našich básníků, kteří tak rádi píší pro děti a jsou v tom dobří, tak aby to bylo všechno pro potěchu ze slova psaného i předneseného.